Českému řemeslu a průmyslovým výrobkům hrozí ztráta právní ochrany

Tradiční české řemeslné a průmyslové výrobky čelí nejvýznamnější právní reformě za poslední desetiletí. Nové evropské nařízení ruší dosavadní vnitrostátní systém právní ochrany zeměpisných označení a staví tuzemské producenty před neúprosnou volbu. Buď včas přeneste svou ochranu na unijní úroveň, nebo o ní definitivně přijdete. Tento článek rozebírá klíčové milníky přechodného období, mechanismy kontrol a konkrétní kroky k zajištění kontinuity právní ochrany pro slavné české značky.

Unifikace ochrany pod Evropskou unií

V listopadu 2023 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2411 o ochraně zeměpisných označení řemeslných a průmyslových výrobků, které se stalo plně použitelným 1. prosince 2025. Nový předpis tak završil dlouholeté snahy o vytvoření jednotného systému právní ochrany pro nezemědělské produkty na celém území Evropské unie.

Do přijetí nařízení existovala ochrana na unijní úrovni pouze pro zemědělské produkty, potraviny, vína a lihoviny. Průmyslové a řemeslné výrobky byly ponechány napospas roztříštěným vnitrostátním systémům členských států, což výrazně ztěžovalo jejich prosazování a expanzi na evropském trhu. Nová unijní úprava proto takové rozdíly odstraňuje a zavádí jednotnou ochranu formou chráněného zeměpisného označení spravovaného přímo Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

O jaké výrobky jde?

Definice řemeslných a průmyslových výrobků podle nařízení zahrnuje produkty vyrobené buď zcela ručně, nebo pomocí ručních či digitálních nástrojů. Případně mechanickými prostředky, pokud podíl ruční práce tvoří důležitou složku hotového výrobku. Spadají sem však i výrobky produkované standardizovaným způsobem, včetně sériové výroby za použití strojů. Typicky jde o přírodní kameny, výrobky ze dřeva, šperky, textilie, krajky, příbory, sklo, porcelán či kůže.

Definice se přímo dotýká celé řady ikonických českých produktů, které na národní úrovni chráníme desítky let. Mezi ohrožené legendy našeho tradičního řemesla a průmyslu patří například:

• Český granát. Unikátní šperkařská tradice spojená s tuzemskými nalezišti, vyniká specifickým tmavočerveným zbarvením a historickým způsobem broušení.

• Karlovarský porcelán (vč. slavné značky Pirkenhammer). Tradiční porcelánový průmysl opírající se o lokální ložiska sedleckého kaolinu a specifický technologický proces vypalování.

• Český křišťál, České sklo a Jablonecké sklo. Světoznámé sklářské pojmy vytvořené tajnými recepturami skloviny, výjimečnými optickými vlastnostmi a nenapodobitelným ručním broušením.

• Vamberecká krajka a Kraslické krajky. Umělecká textilie postavená na složitých a jedinečných vzorech předávaných po generace.

• Jablonecká bižuterie a Železnobrodské figurky. Celosvětově uznávané umění tažení skleněných tyčí a precizního ručního tvarování drobných dekorací nad kahanem.

• Chodská keramika. Charakteristické kousky vyráběné z tmavé hlíny, na které se ručně nanášejí pestrobarevné, často květinové motivy.

• Vizovické pečivo. Tradiční dekorativní pekařská výroba využívající speciální recepturu těsta bez droždí a precizní ruční modelování tvarů připomínající zvířata.

Přechod z vnitrostátního na unijní systém s sebou přináší dva zcela zásadní termíny, které byste si měli jako každý výrobce v kalendáři zakroužkovat pro zachování kontinuity právní ochrany:

1) 31. srpen 2026 – Poslední den pro podání žádosti k ÚPV

Aby mohl Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) přenést dosavadní národní ochranu na unijní úroveň a zajistit její nepřerušené trvání, musí obdržet řádnou a bezchybnou žádost nejpozději do 31. srpna 2026. Tato lhůta, zavedená novelou zákona o ochraně označení původu a zeměpisných označení, poskytuje úřadu nezbytný čas na věcnou kontrolu, komunikaci s žadateli a odstranění případných vad.

2) 2. prosinec 2026 – Definitivní zánik národní ochrany

K tomuto datu stávající vnitrostátní systém ochrany řemeslných a průmyslových výrobků v ČR bez náhrady zaniká. Pokud ÚPV do tohoto dne nepředá řádně podanou žádost EUIPO, vnitrostátní právní ochrana daného názvu bezodkladně končí. Současně s tím dojde také k automatickému zrušení mezinárodních zápisů těchto označení uskutečněných podle Lisabonské dohody o ochraně označení původu.

3) Nový zápis

Pokud jste zápis do daného data nestihli, neznamená to ještě automaticky, že nemůžete své duševní vlastnictví chránit. Jen bude potřeba podat novou přihlášku na unijní úrovni.

Proces registrace a změny v kontrolách

Nový unijní systém opouští koncept individuálního vlastnictví, který je typický pro ochranné známky, a staví na kolektivní ochraně regionálního know-how. Chráněné zeměpisné označení může užívat každý výrobce, který působí ve vymezené zeměpisné oblasti a jehož produkty splňují schválenou specifikaci.

Standardní proces registrace má 2 fáze. V národní fázi podává seskupení výrobců žádost u Úřadu průmyslového vlastnictví. Ten dokumentaci posoudí a provede vnitrostátní námitkové řízení. Pokud vše proběhne v pořádku, Úřad postoupí žádost do unijní fáze. Ta probíhá přímo před EUIPO, který po úspěšném unijním přezkumu zapíše označení do celounijního registru.

Kdo může o ochranu žádat?

Žádost podává výlučně seskupení výrobců. Může se jednat o spolek, svaz, družstvo či jakékoli jiné sdružení, které musí být nediskriminační a otevřené všem producentům v daném regionu. Minimální počet členů sdružení není stanoven.

Jen ve zcela výjimečných případech, kdy je v dané vymezené oblasti pouze jediný výrobce ochotný či schopný produkt vyrábět, může žádost podat i samostatná fyzická nebo právnická osoba.

Požadavky na zápis

Abyste mohli název produktu úspěšně chránit na unijní úrovni, musíte podle článku 6 nařízení splnit tři kumulativní podmínky:

1. Zeměpisný původ. Výrobek musí být spjat s konkrétním místem, regionem nebo zemí, ze které pochází.
2. Specifické vlastnosti. Určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti produktu musí být možné přičíst především jeho zeměpisnému původu.
3. Místní výroba. Minimálně jedna z fází výroby (např. těžba surovin, zpracování, design či finální kompletace) musí probíhat v této vymezené zeměpisné oblasti.

Tento režim se liší od dřívějších přísných vnitrostátních pravidel označení původu, kde musely v regionu probíhat naprosto všechny výrobní kroky. Unijní ochrana zeměpisného označení tak přináší vyšší flexibilitu, která lépe odpovídá realitě moderní řemeslné a průmyslové produkce.

Na jaké dokumenty nesmíte zapomenout?

Správný přenos ochrany vyžaduje předložení komplexní dokumentace, jejíž příprava je odborně i časově náročná. Žádost podávaná prostřednictvím ÚPV musí obsahovat tři klíčové dokumenty:

1. Specifikace výrobku. Detailní dokument definující název produktu, popis fyzikálních, chemických či organoleptických vlastností, přesné vymezení zeměpisné oblasti a podrobný popis výrobního postupu, včetně specifického místního know-how.

2. Tzv. jednotný dokument. Stručný výtah ze specifikace, který slouží pro publikační účely a obsahuje klíčové informace pro veřejnost a kontrolní orgány. Podává se na standardizovaném formuláři (je Přílohou č. 2 samotného nařízení.

3. Doprovodná dokumentace. Důkazní prostředky prokazující souvislost mezi kvalitou, pověstí či vlastnostmi výrobku a jeho zeměpisným původem.

Zatímco dosavadní systém spoléhal na státní dohled nad každým jednotlivým krokem výroby, nové nařízení přináší institut vlastního prohlášení dle čl. 51. Tento mechanismus výrazně zjednodušuje administrativní zátěž poctivých výrobců.

Před uvedením výrobku na trh předložíte jako výrobce dle standardizovaného formuláře vlastní prohlášení určenému kontrolnímu orgánu. V něm popíšete konkrétní opatření přijatá k zajištění souladu s produktovou specifikací, a potvrdíte, že produkt splňuje veškeré požadavky. Jakmile uvedete výrobek na trh, máte jako výrobce povinnost toto vlastní prohlášení předkládat znovu každé 3 roky.

Dozorový orgán následně zkontroluje úplnost a konzistenci informací. V případě absence výhrad vydá osvědčení o oprávnění používat zeměpisné označení, případně platnost stávajícího osvědčení obnoví. Tuto kontrolní pravomoc nad nezemědělským zbožím vykonává Česká obchodní inspekce (ČOI) společně s dalšími specializovanými orgány, jako jsou krajské hygienické stanice.

Novela zákona o ochraně spotřebitele zavádí nové druhy přestupků spojených s neoprávněným užíváním unijních zeměpisných označení. Pokud výrobce uvede na trh produkt nesplňující specifikaci, nebo zneužije chráněný název, vystavuje se riziku uložení pokuty, která může dosáhnout až 5 milionů korun.

Z našich zkušeností s ochranou duševního vlastnictví vyplývá, že i v případě řemeslných a průmyslových označení budou mít výrobci představy diametrálně odlišné od reality. Třeba že se Karlovarský porcelán nebo Český křišťál vyrábí po staletí a přenesení ochrany je tak pouhou formální procedurou. Ve skutečnosti však proces naráží na několik zásadních úskalí.

Výrobci, kteří dosud na trhu běžně konkurovali, se musí spojit do jednoho sdružení a shodnout se na jednotné specifikaci výrobku. Rozepře ohledně toho, čí výrobní postup je ten pravý tradiční, mohou celý proces zablokovat na dlouhé měsíce.

Představme si modelový příklad z praxe e-shopů. Výrobce prodává broušené vázy pod vlastní ochrannou známkou a zároveň inzeruje, že se jedná o tradiční český křišťál. Pokud si však včas neohlídá, zda jeho subdodavatelé skloviny splňují unijní specifikaci pro toto zeměpisné označení, dopouští se klamání spotřebitele. V případě kontroly ze strany ČOI mu pak hrozí milionové pokuty.

Zavedení jednotné evropské ochrany řemeslných a průmyslových výrobků může vyvolat polarizované diskuse. Na jedné straně stojí nesporný etický a ekonomický rozměr ochrany kulturního dědictví. Tradiční evropská řemesla jsou dlouhodobě pod tlakem levného dovozu ze 3. zemí, které produkty vyrábí ve velkém bez vazby na region a se zneužíváním tradičních názvů. Poskytnutí soudně vymahatelné ochrany na úrovni EU pak narovnává tržní prostředí a dává poctivým výrobcům možnost obhájit vyšší cenu, která reflektuje náklady na ruční práci a lokální suroviny. Spotřebitel zároveň získává transparentní záruku autenticity. Podobně jako u chráněných sýrů či vín.

Na druhé straně však nelze přehlížet administrativní a finanční realitu, kterou tato změna přináší. Je legitimní, aby staletá tradice zanikla jen proto, že lokální a často personálně i finančně oslabená sdružení řemeslníků nemohou včas projít složitým procesem evropské byrokracie?

Abyste jako výrobci předešli zániku své právní ochrany, co nejdříve začněte proces nové právní ochrany.. Zaměřte se hlavně na tyto oblasti.

1. Audit stávající ochrany. Udělejte si jasno, co přesně a kde máte registrováno. Klíčové je rozlišení mezi firemní značkou (ochrannou známkou, která patří jen vám) a společným regionálním názvem (označením původu). Důležité je i prověření, zda značka nemá zaregistrovanou mezinárodní ochranu přes Lisabonský systém (který spravuje Světová organizace duševního vlastnictví). Ta totiž bez včasné unijní transformace zanikne také.

2. Konsolidace seskupení výrobců. Navažte aktivní komunikaci s ostatními producenty v regionu. Definujte společné zájmy a založte či oživte nediskriminační a otevřené profesní sdružení.

3. Příprava dokumentace. Formulujte technické, historické a geografické popisy výrobku tak, aby věrně popisovaly jeho jedinečnost a tradici, ale zároveň vám jako výrobcům zbytečně nesvazovaly ruce při budoucí modernizaci a technologickém rozvoji.

4. Včasné podání žádosti u ÚPV. Odešlete kompletní dokumentace před 31. srpnem 2026, čím zajistíte plynulé pokračování právní ochrany i na úrovni EU.

Sjednocení ochrany na celoevropské úrovni je obrovskou příležitostí, jak efektivně bránit své výrobky proti levným kopiím. Administrativní přechod se ale neudělá sám a spoléhat na to, že se národní ochrana automaticky překlopí, je velmi nebezpečné. Kdo propásne termíny nebo podcení unijní požadavky na dokumentaci, může o svá dosavadní práva nenávratně přijít.

Naštěstí na to nejste sami. V naší advokátní kanceláři vás celým procesem bezpečně provedeme. Od revize stávajících podkladů až po bezchybné podání a úspěšnou registraci v EU. Stihněte vše do stanovené lhůty a ozvěte se nám. Rádi vaší značce pomůžeme zajistit ochranu, kterou si po právu zaslouží.

Autoři:

Jan Rosenthaler, Non-equity partner advokátní kanceláře Legitas

Hubert Hais, právník advokátní kanceláře Legitas