Způsobil váš software škodu? Už brzy za to budete muset zaplatit

Vyrobíte mixér. Na první pohled je bezchybný, ale při prvním použití zkratuje, shoří na kuchyňské lince a poškodí zákazníkovi nábytek. V takové situaci škodu platíte vy. To už výrobci dobře znají. Ale co když nejde o mixér, ale o software? Představte si aplikaci, která má hlídat finance zákazníka, jenže kvůli chybě vymaže důležité záznamy. Nebo umělou inteligenci, která poradí špatný postup a připraví firmu o peníze. Kdo v takovém případě nahradí škodu?

Evropská unie rozhodla, že pravidla musí držet krok s technologiemi. Proto přijala novou směrnici o odpovědnosti za vadné výrobky, která od 9. prosince 2026 rozšíří odpovědnost výrobců kromě fyzických výrobků také na software, aplikace nebo umělou inteligenci. Do tohoto data musí i Česká republika tuto směrnici převzít do svého právního řádu. Co to znamená konkrétně pro vás a jak se na změny připravit?

Kdy na vás nová směrnice dopadne?

• ​jste výrobcem
• jste dovozce výrobku z třetí země do EU
• jste distributorem v EU a neznáte identitu výrobce
• výrobek podstatně změníte a poté uvedete na trh
• poskytujete související digitální služby*
• poskytujete služby kompletního vyřízení objednávky (fulfilment providers)
• jste autorizovaným zástupcem výrobce v EU
• provozujete online platformu / marketplace, kde se aktivně podílíte na prodeji (např. Amazon, eBay, Allegro)

*Jde o situace, kdy výrobek sám o sobě funguje, ale k jeho používání jsou nutné digitální služby, které má výrobce pod kontrolou – např. výrobce chytrého telefonu vydá vadný update systému, který způsobí ztrátu dat

Na jaké výrobky směrnice dopadá?

Klíčová zpráva pro technologické firmy. Podle nové směrnice se pojem "výrobek" výrazně rozšiřuje a kromě fyzických produktů se za "výrobek" považuje také:

• software – operační systémy, firmware, počítačové programy, aplikace
• systémy AI – od chatbotů po predikční algoritmy
• digitální výrobní soubory – např. 3D tiskové modely nebo instrukce pro CNC stroj

Co naopak výrobkem není:

• běžné digitální soubory* – např. obrázek ve formátu .jpg nebo .png, které samy o sobě nemají funkci výrobku
• open-source software šířený mimo podnikatelskou činnost – typicky hobby projekty

*Rozlišujte digitální soubor a digitální výrobní soubor

Řekněme, že prodáváte vyšívací stroj a klient s ním chce na tričko vyšít firemní logo.

Digitální soubor pak může představovat obrázek loga. Vizuální předloha v .png, .jpg či jiném formátu, se kterou si vyšívací stroj sám neporadí. Směrnice takový obrázek loga tedy nepovažuje za výrobek a nevztahuje se na něj.

Aby stroj vyšil firemní logo na tričko, musíte obrázek loga převést přes program nebo aplikaci do speciálního formátu, kterému stroj porozumí. Tím vznikne digitální výrobní soubor, obsahující přesné pokyny pro vyšívací stroj, aby vyšil logo na tričko v konkrétní podobě. Tento speciální soubor už směrnice považuje za výrobek a vztahuje se na něj. Při špatném nastavení totiž například hrozí párání loga na tričku a tím klientovi vzniká škoda. 

Směrnice pamatuje i na schopnost učení umělé inteligence

Výrobci podle tohoto bodu zodpovídají nejen za stav produktu před nákupem, ale i za způsob následného samoučení softwaru (AI), a praktické využití těchto dat.

Představte si aplikaci s AI, která radí lidem při cvičení. Na začátku funguje bezchybně. Jenže po několika měsících se model "přeučí" na nevhodných datech a začne doporučovat nebezpečné cviky, kvůli kterým si uživatel ublíží. I když byla původní verze v pořádku, odpovědnost za škodu zůstává na výrobci aplikace – pokud měl produkt pod kontrolou a nebyl později zásadně změněn někým jiným.

Kdy odpovídáte za vadu?

Výrobek je vadný tehdy, když není tak bezpečný, jak to lidé mohou oprávněně očekávat, nebo jak to vyžaduje zákon. Nestačí se vymluvit na to, že jste připojili k produktu varování – rozhoduje, co běžný uživatel u daného typu výrobku očekává. Jiné standardy má pyrotechnika, jiné notebook nebo kartáček na zuby.

Komunikace hraje v případném sporu se zákazníky velkou roli. Aby zákazníci věděli, co od vašeho produktu očekávat, věnujte pozornost komunikaci vašeho produktu, která buduje očekávání funkčnosti výrobku. Tedy například:

• prezentaci výrobku

• označení

• složení

• technické vlastnosti

• návodu k použití

Kdy za vadu naopak neodpovídáte?

• výrobek jste neuvedli na trh
• při uvedení na trh žádná vada neexistovala
• museli jste postupovat podle závazných předpisů

Jinak je to ale ve chvíli, kdy chybu ovlivníte sami. Platí to hlavně pro software a jeho aktualizace.

Představte si, že firmě prodáte AI agenta a po čase pošlete vadnou aktualizaci, která způsobí škodu. Nebo naopak neposkytnete potřebnou bezpečnostní aktualizaci, i když byla nezbytná k ochraně uživatelů. V obou případech jste odpovědní vy, i když původní verze AI agenta byla naprosto v pořádku. Proč? Protože jste měli pod kontrolou obsah (nebo neposkytnutí) aktualizace, a tím i riziko, že se něco pokazí.

Plné hrazení škody místo spoluúčasti nad 500 EUR

Dosud platí povinnost kompenzovat pouze škodu převyšující 500 EUR.

Výrobek způsobí škodu v hodnotě 700 EUR? Vy jako výrobce hradíte "pouze" 200 EUR. To novinka ve směrnici ruší.

Směrnice platí na výrobky uvedené na trh po 9. prosinci 2026

Nová směrnice zakotvuje přísnější pravidla pro výrobce a poskytuje širší ochranu a lepší postavení pro uživatele výrobků. Z tohoto důvodu je pro výrobce výhodnější, aby na ně byla aplikována stará pravidla. Proto výrobcům doporučujeme uvedení výrobků na trh před 9. prosincem 2026.

V příštím článku rozebereme budoucí změny soudních sporů mezi výrobci a zákazníky a proč budou mít zákazníci proti výrobcům navrch. Vysvětlíme, jak se jako výrobce v těchto situacích chránit a případně jak z nich vybruslit.

Autoři: Liliana Kuželková, Dominik Brož